Lukáš Swoboda

Když církev zdědí dům v němž žijete. Aneb: "My jsme církev, my neděláme chyby"

26. 06. 2017 23:16:24
To se povedlo i mě. Zaklepali na dveře a něco chtěli. Jsem přívětivý. Svědky kohokoliv klidně vyslechnu ať rozšířím nejen obzory. Jenže!:-) Oni chtějí rozšířit jen jedno. Tvoji peněženku. Nebo tě prostě jen tak z legrace vyho...

děj na dlažbu. Třeba omylem. To je jedno. Váš život má pro ně cenu pokud platíte. Je jedno za co. Hlavně platit.

Za ten dekret jsem zaplatil 150.000,- pěknému parchantovi a jeho úžasné ženě v roce 1992, 3, 4 nebo tak nějak:-). Neměl nic. Ten byt neměl nic. Neměl záchod, elektřinu, odpad, díru ve zdi mezi pokoji coby náhražku za dveře. Vodu neměl. Po okrových stěnách stékaly dvě barvy válečkových vzorů z padesátek. Plus minus. Byl určen k demolici, ale komunistická destrukce se zastavila právě zde. Podle mne se postavil koncem předminulého století za jediným účelem. Věděl dobře, že jednou poskytne první domov jednomu protýranýmu zmetkovi, co si přál poznal jaké je to být aspoň na chvíli šťastný. Tam, kde jsem vyrůstal, tam domov nebyl, tam bylo peklo, z něhož jsme si se sestrou přáli dostat do dětského domova.

Okna na severovýchod. Slunce zde přišlo o právo svítit, ale když jste si v létě přivstali, zahlédli jste ho na chvilku jak se snaží vás provokovat svou utajenou existencí. Okna těsnila jen při vysokých mrazech a to když se hodně zapotila a než stihla oschnout, mráz ty kapky proměnil v dokonalé těsnění. Ledový příkrov se zavrtal mezi všechny škvírky a otevřít jste je mohli snad zase až na jaře. Ale ty květy, ti ledoví, chlupatí obři neroztáli ani když jste v nich měli dlaň zabořenou dokud jste to vydrželi.

Dlouho jsem díky jednomu pánovi neměl elektřinu. A najednou jsem měl pokoj plný hvězd. Za svitu svíčky se objevovaly prostřednictvím zbytku třpytek dobře zavrtaných do vzoru po malířském válečku.

Stropy 3,60. Nad kuchyní jsem udělal patro na spaní. Pod ním jsem maloval na čerstvá smrková prkna zámecký vzor dobré dva, tři týdny. V rohu vana zasazená do antických dlaždic patrně do teď. Kamna na uhlí. Místo špajzu záchod. Kuchyň, elektřina, voda, odpad, průchod do vedlejší místnosti a nad ním vsazená hrazda, abych nebyl třasořitka. Až teď mi došlo, co to slovo vyjadřuje:-) Prostě dalších 150.000,-.

Regulovaný nájem začal majiteli časem vadit a začal mne nutit, abych ho požádal o jeho rapidní navýšení. Že prý soused ho již o zvýšení požádal. Jako by, chudák, nevěděl, že souseda jsem seznámil s bývalými nájemníky já za účelem výměny bytu po té, co mi jednou večer rozrazil dveře do bytu dvoumetrový obr a fyzicky mne napadl, neboť jsem si dovolil pustit muziku ihned jak mi elektrikář zapojil provizorně proud. Že prý mám v domě pěkně velkou svini, řekli mi na PRE, když mne telefonicky udal za černý odběr dřív, než jsem se stihl přihlásit. Bylo to pár hodin po dokončení instalace. Jako bych to nevěděl. Byl to totiž právník. Vrchol potravního řetězce. Nový druh Pána tvorstva. Rozlezlí jako švábi.

Tomáš mi sdělil, že jsem se zbláznil. Proč by asi žádal o zvýšení nájmu? Copak je idiot?

Dál to asi znáte. Uzavírání vody, výhrůžky.... až majitelka zemřela a on konečně mohl na vše nalepit nálepky "od teďka je to moje". Dal si s námi schůzku v bytě, jenž mi při prodeji dekretu přislíbil připojit, ale jeho lakota po odejití stařenky, co v něm bydlela ho natolik přemohla, ze vyhodil nájemníka nad ním a udělal si byt dvoupatrový. Prý pro přátele z cest. Inu měl jich požehnaně. Za deset let tam jednou spal dobrých několik dní jeden jihoamericky pár.

Že prý manželka chtěla, aby dům převzala církev, ale on jim volá a oni ho nechtějí a nechtějí.

Za pár let mi však zaťukala na dveře s tím, ze jsou noví majitelé. Dům převzali druhý den co jim pan domácí zavolal. Od té doby se nájem zvyšoval bez debat dvakráte do roka.

Časem mi oznámili svůj záměr. Za 4. kategorii chtěli více než za ten nově zrekonstruovaný dvoupatrový. No ale tam teď ubytovávali 4 mladé chlapce. Tomu u církevních hodnostářů nemůžete konkurovat.

Obdržel jsem výpověď. Dojdu si na Karlovo náměstí pro vysvětlení. Cestou jsem se zastavil v sakristii zeptat kde najdu ekonoma. Bylo to asi v té, kam si to chodil pravidelně rozdávat jeden bývalý kamarád s místním hodnostářem. Zde jsem našel do zlata načančanýho náfuku, jenž se tvářil jako zosobněné Boží světlo. Prstem ukázal směr a já šel.

Pan ekonom mi sdělil, že rok neplatím nájem. Já na to že ne, že jsem platil a on pravil s moudrou povýšenou tváří:

"MY JSME CÍRKEV, MY NEDĚLÁME CHYBY"

Myslel jsem, že se počůrám smíchy, ale zachoval jsem tvář a podal mu výpisy z účtu ať je ukáže svému účetnímu a tu větu si rád poslechnu ještě jednou:-)

Než se vrátil, myslel jsem na všechny ty upálené, co mají na svědomí. Na kolaboraci s nacisty. Inkvizici. Pedofily. A to zejména na triku tohoto řádu. Jestli to třeba nebyl právě on, kdo vedle v kostele dováděl s mým kámošem:-)

Dal mi za pravdu, že prý mezi těmi všemi penězi, co dostávají, těch mých 12 plateb snadno přehlédli:-) No a pro jistotu mi tu výpověď poslali za dva týdny znovu.

Že prý opět omylem.

Později mi sdělil, že nikdo nevěřil, že se doopravdy odstěhuji. Že jsem takový bojovník, co se nikdy nevzdá. Asi mluvili i s bývalým majitelem domu. Ten rád všem říkal co jsem zač. Dělali to víceméně tak pro pobavení a když jednoho dne našli byt prázdný, byli ohromeni.

Já ne. Krásný byt jsem si vybral ve druhém inzerátu. Na lepším místě. Za stejné peníze. Sice omylem, ale kdo ví?! Slunce teď zalévá mou duši po celý den. Považuji se za slušného člověka. Tam, kde stírá duchovenstvo člověka z kůže za živa, pro mne není možno volně dýchat.

Autor: Lukáš Swoboda | karma: 29.28 | přečteno: 1819 ×
Poslední články autora