Lukáš Swoboda

Pohovor v SULKU

1. 07. 2017 13:35:33
Pakliže je vám přes 40 a cv se vymyká nad jiné, např.výsledky, jaké jsou ty v mém, máte to štěstí, že jste přizván na pohovor i mimo módní trendy věk. Je-li to výhra, posuďte sami.

Tento článek měl být posledním a měl se jmenovat nějak jako "pápá, ty zbytečný, ošklivý blogu".

Že obdržím urážející a hloupé příspěvky, bylo očekávané až nutné. Smutnější je ovšem skutečnost, že zde absentuje porozumění, souznění, účast, zvědavost. Letargie tohoto národa je omluvitelná a pochopitelná. Chápu již trochu, příspěvky, jež obviňují v nahánění ega. Cílem a úspěchem je zde patrně zase otázka množství. I zdejší návod k psaní nabádá především ku zvyšování čísel. Tomu se říká úspěch. Stejně tak jako současný mylný výklad slova "bohatství", upínajícím se již jen k penězům, namísto původního významu inklinujícímu k přátelům, zdraví, dětem, přibývající moudrosti a radosti ze svých skutků, tedy těch dobrých:-) Napsat poutavý titulek je snadné, teď aby trochu korespondoval s obsahem. Až pan Andrle mne vyzval ke "splnění slibu". Tato výzva mi dává alespoň lehce tušit, že zájem se někde opravdu dostavil. Co řeknu, slíbím také udělám. Někdy později, ale udělám.

Obyčejný pracovní pohovor, tentokráte SULKO:

První kolo jsem absolvoval se spolumajitelkou společnosti sídlící na Moravě. Pohovor byl velmi příjemný, vyvážený mezi dvěma dospělými lidmi, co dokáží najít jádro problému a mají v sobě nějakou moudrost, znalost legislativy a celkově poměrů v naší společnost, dobré obchodní zkušenosti, dovednosti, znalost charakterů. Navíc paní majitelka věděla, co práce to dá získat velkého klienta. Násobit obrat asi ne, ale tušila, co práce a umu je k tomu zapotřebí.

A zase klasika...jak to že někdo jako já, s tak ohromujícími zkušenostmi a výsledky, není dávno podchycený. Pokrčil jsem již rameny, neboť mne nudí stále dokola omílat stejný song a stydím se sám před sebou, že nemám opět originální odpověď a musím sám sebe poslouchat, jak opakuji ty nudné věty...přestože to patrně jinak nejde:-) "Však uvidíte sama po dalším kole konkurzu". Nato mi oznámila, že jsem tímto prošel do dalšího kola a předává mne své HR specialistce. V ten moment jsem již znal pokračování, ale říkám si: "Lukáši, nebuď pesimista, třeba to tentokráte nebude trapná, laciná manipulace jako obvykle. Navíc, znáš dobře kyvadla. Nevěnuj energii záporným myšlenkám, nebo si sám naordinuješ zklamání."

Takto lacině vypadá zhruba snad každý pohovor, když nejste pro protějšek dostatečně atraktivní. Proč "protějšek"? Specialistku HR nezajímají vaše pracovní výsledky, ale podvědomě si vybírá partnera. Také ve skutečnosti netouží po silné osobnosti. S těmi pouze bojuje a ze své pozice je musí porazit, ponížit a patrně si s nimi vyrovnat účet za všemi podobné, na něž neměla současnou mocenskou páku.

Chodím všude na minutu přesně. Nesnažím se. Budím se na čas bez nutnosti budíku. Přišel jsem i teď. Mé protějšky ne. Po deseti minutách se konečně objevila. Rychle na mne pohlédla, obohatila mne znechuceným pohledem a ukázala na kout za vchodovými dveřmi domu, kde mám čekat až mne vyzve. Překvapeně a znechuceně přijala mou výzvu na představení a podání ruky. Dal jsem najevo překvapení z nevhodného umístění a čekací pozice kandidáta na zaměstnání žádostí o židli. Bylo vtipné sledovat její výraz, když si uvědomila své buranství. Nechala asistentku donést tu nejlevnější, šedivou, kancelářskou, vyčvachtanou židli, jimiž častují své poddané.

Po dalších deseti minutách mne vyzvala k nástupu. Nebyla připravena. CV nečetla a neprojevila sebemenší zájem o nápravu tohoto pochybení. Vedle seděl břichatý, bodrý sedlák ve zmačkaném obleku, včerejší košilí s knoflíky povolenými jak pod uvolněnou, křivou kravatou, tak na břiše, ledabyle zasunutou do kalhot s povoleným páskem. Pochopil jsem hned, že ani v jeho zájmu není mé přijetí a také ke mne neměl absolutně žádný dotaz po celých 15 minut půlhodinového pohovoru. To by měl být můj možný šéf. Včerejší akce se na něm podepsala tak, že mne sotva vnímal. Zajímala ho pouze sklenice s vodou a její doplňování. Docela chápu, že sem nezapadnu. Jediné, co HR specialistku zajímalo, byly mé neúspěchy a špatné vlastnosti a co bych na sobě chtěl vylepšit. A to opakovala stále dokola, dokud jsem nepoukázal na skutečnost, že mé výsledky patrně hovoří o vlastnostech kladných a přiměl ji tak konečně nahlédnout do mého cv. Z mých výsledků usoudila, že tím pádem nejsem schopen práce v kolektivu a proto, jsou jaké jsou. Dobré se proměnilo ve špatné:-) Upozornil jsem ji, že pro mne opravdu není problém, přizpůsobit se tempu kolektivu. Stačí mi, když přestanu 8 hodin z 8,5 pracovat a potom se snad dostanu na jejich úroveň. To již jsem byl nepřítelem lidu, co s nimi nedokáže jednat a podobné pí..nesmysly:-)

Ostatně, to mi již dávno koukala netrpělivě přes rameno a když jsem se ohlédl, stál tam pohledný, mladý muž, jemuž jsem při odchodu popřál štěstí.

Myslím, že to ani nepotřeboval.

Tento příspěvek se nějak prodloužil. "Assessment centrum" se tedy vejde až do dalšího.

Autor: Lukáš Swoboda | karma: 20.15 | přečteno: 1042 ×
Poslední články autora